Arteterapie jako pojem vynikl spojením latinského „ars“ – umění a řeckého „thérapieá“, což znamená léčba, léčení. V užším slova smyslu je arteterapie terapeutický proces, ve kterém jsou převládajícími výrazovými prostředky výtvarné aktivity. Tyto aktivity zahrnují rozmanité techniky: grafické, malířské, modelovací, užívá se technika koláží, asambláží aj. Nejedná se však jen o výtvarnou tvorbu, je to léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Arteterapie je u nás uznávána jako dílčí či samostatná, psychoterapeutická metoda a tak je také praktikována.

Ve výtvarném vyjádření se projevuje typ temperamentu, způsob emočního prožívání, úroveň citové reaktivity, resp. aktuální emoční ladění. Kresebné tématické techniky slouží ke ztvárnění určité skutečnosti podle představ a zkušeností daného jedince, na základě postoje, jaký si k ní vytvořil a do své kresby jej promítá, tj. projikuje. V kresbě se může projevit jak skutečnost (to znamená zkušenosti autora, jeho reálné zážitky a konflikty), tak i jeho obavy a přání. V tematické kresbě lze zjistit i způsob nazírání a postoj k určité skutečnosti, např. rodinným vztahům či sebepojetí (Vágnerová 2001).

Arteterapie má široké pole působnosti. Lze ji vhodným způsobem uplatnit u nejtěžších psychických poruch stejně jako u zdravých lidí, všech věkových skupin (Koblicová 2000 in Vindušková-Kořínková 2001). Může pomoci všem lidem, kteří se nesnadno slovně vyjadřují. Skupinová forma se osvědčuje u lidí s těžkostmi ve vztazích k druhým.